Hans Gebrt se konečně dočkal. Byl povýšen do hodnosti vrchního strážmistra a jmenován velitelem četnické stanice v Luhačovicích. A protože má stanice podstav, byl mu současně přidělen na výpomoc z Ústí nad Orlicí strážmistr Hynek Polívka.
Od jednoho z děvčat pracujících v šantánu U Rajských se četníci dozvědí, že notář Blažek byl přede dvěma dny v noci nalezen před podnikem celý od krve a od té doby ho nikdo neviděl. To, kde je, neví ani jeho manželka. Té po doktoru Ziegelbauerovi vzkázal, že se zdrží několik dnů v Brně. Ve skutečnosti je notář Blažek ve špitále u doktora Ziegelbauera, kde je ošetřován po napadení, které skončilo jeho kastrací – útočník mu amputoval šourek.
Četníci Láska a Cmíral jsou vysláni do šantánu, aby vyšetřili podrobnosti napadení. Tam se jim představuje nastávající majitelka podniku, stará známá Anna Vaňková, která se stihla provdat za bohatého barona a nyní investuje v Luhačovicích. Podnik kupuje od utajeného vlastníka, kterým je překvapivě doktor Ziegelbauer.
Vedoucí podniku Magdaléna Rajská vyprovázela pana notáře jako posledního z podniku a když šla později zkontrolovat, zda jsou dveře zamknuté, uslyšela sténání a našla pana notáře v krvi. Sám notář si pamatuje pouze, jak na něj kdosi zavolal, on se otočil a pak již nic.
V šantánu se díky rvačce mezi dvěma děvčaty – Katkou a Mařkou dozvědí víc o možném motivu činu. Notář Blažek se rozvádí a požádal prý Katku o ruku. Mařka pak ze závisti o všem řekla dalšímu zákazníkovi, který se do Katky zamiloval. Adam Bartoš, jak se nápadník jmenuje, je shodou okolností podomní zvěrokleštič ze Slavičína.
Rabín Goldstücker, jeden z židů z Haliče, kteří žijí v osadě u Slavičína, se ve městě u Steinových shání po své dceři Sáře, která se včera nevrátila domů. Lékárník Stein i jeho dcera Milena si na dívku dobře pamatují, protože neměla peníze a snažila se za léky pro svého otce vyměnit cennou knihu. Stein ji léky dal, ale knihu si od ní nevzal. Na otázku, zda ohlásil zmizení své dcery četníkům ve Slavičíně, odpoví, že místní četník nebere jeho oznámení vážně, stejně jako předešlá oznámení o dalších židech, kteří stejně jako jeho dcera zmizeli beze stopy. Milena se rozhodne, že se pokusí poprosit Luhačovické četníky, aby se vyšetřování ujali.
Informace o tom, že za poslední dva roky podobně zmizelo osm lidí z tábora, zaujme velitele Hanse Gebrta. Někteří z nich odešlí prý pouze pro dřevo, a už se nikdy nevrátili. Ke zmizení sice dochází v jiném četnickém rajónu, ale dívka mohla zmizet ještě na území Luhačovic, a tak velitel posílá četníky Polívku a Cmírala, aby jednak ve spolupráci s místními četníky zajistili a předvedli Adama Bartoše, a pak, aby se podívali po zmizelé.
Místní velitel ve Slavičíně Kudyn ukáže četníkům, kam se chodívá Bartoš schovávat do skal, když něco provede, a pomůže jim i hledaného zadržet, ale o zmizelých židech nechce ani slyšet. Podle něj se odstěhovali, nejpravděpodobněji do USA. Před lety tam takto odešel jeden z nich, a v dopisech je láká, ať přijedou také. Rabín ale vše zakázal. Velitel se tedy domnívá, že z tábora odcházejí pokoutně, aby je rabín neviděl.
Bartoš se svým činem vůbec netají a klidně se ke všemu přizná před okresním soudcem Janotou. Pikantní na věci je to, že za soudce byla notářova manželka s tím, že chce pachateli zaplatit právníka, protože udělal přesně to, co si prý její manžel zasloužil. Důležitější však je, že soudce Janota oficiálně souhlasí se společným vyšetřováním obou stanic ve věci zmizelých židů.
Polívka s Láskou najdou svědka, který viděl vyděšenou Sáru utíkat před bouřkou směrem k mlýnu. I Gebrt se Cmíralem mají stopu. V zastavárně najdou amulet, kterým se snažila Sára zaplatit léky v lékárně, a který Milena Steinová bezpečně poznala. Do zastavárny ho však neprodala ona, ale Viktor Mencl, majitel mlýna u Slavičína. Již dvě stopy ukazují ke mlýnu, a tak se všichni, včetně velitele ze Slavičína Svatopluka Kudyna vydají prohledat mlýn.
Mlýn po smrti svého otce zdědili dva synové. Oba narukovali do války. Lukáš se vrátil již během války, po zranění, při kterém přišel o jednu tvář a místo ní nosí koženou masku. Viktor se vrátil po válce. Podivné je, čím se oba živí. Mlýn od šestnáctého roku, kdy zemřel jejich otec, nemele. Po válce přišlo četníkům udaní, že odchytávají toulavé psy a jejich zavařené maso prodávají hospodám. Vše se prověřovalo, ale na nic se nepřišlo.
Ve mlýně je pouze Lukáš, který četníkům přibouchne dveře před nosem a pokusí se utéci. Je však ihned po vyražení dveří zadržen a při tom se najde nespálená část knihy, kterou se snažila Sára prodat v lékárně. Je provedena prohlídka, při které se v popelu najde pozůstatek Sářina šátku, větší množství peněz a ve sklepě naložené maso. Chvíli poté přichází i Viktor, který táhne trakař se zásobami jídla. Na dně trakaře jsou pod ošatkou s preclíky viditelné stopy od krve.
Při výsleších se oba bratři vymlouvají, že poráželi tu chromého koně od souseda, tu srnku, co se utopila v náhonu. Kniha byla prý od někoho, kdo si u nich nechal mlít obilí… Ze Slavičína přichází velitel Kudyn s tím, že mu byly povědomé preclíky a ty ho zavedly do místní hospody, kde se hospodský přiznal, že od bratrů nakupuje zavařené maso. Vyžaduje vydání obou bratrů, aby je mohl stíhat pro černý obchod a pytláctví. S tím nesouhlasí Gebrt, který je přesvědčen o tom, že mají prsty nejméně ve zmizení Sáry. Rozhodnout o pravomocech tak musí soudce Janota, který dává Gebrtovi 48 hodin na vyřešení případu, jinak musí oba vydat do Slavičína.
Je čím dál tím pravděpodobnější, že se tělo jejich oběti nepodaří najít, a tak jedna z mála možností, jak je usvědčit, je jejich přiznání. Gebrt vymyslí lest za pomoci doktora Ziegelbauera. Doktor u obou provede prohlídku a oznámí, že Sáru hledají proto, že má nevyléčitelnou přenosnou chorobu. Choroba se prý šíří dotykem s nemocnou osobou, způsobuje veliké bolesti, odpadávání kusů masa za živa a postupnou smrt. Jedinou nadějí je rychlé zahájení léčby a urychlené podání léku. Až po první noci ve vazbě a zejména po tom, co Gebrt Viktorovi řekne, že lék mají pouze pro jednoho z nich, se Viktor rozhodne a přizná se.
Jeho přiznání je neuvěřitelné. Zavede četníky i se soudcem Janotou do lesa a vypoví, že když se jako druhý vrátil z války, měl již jeho bratr zavedenou živnost spočívající v tom, že chodil „na lov“. V lese přepadával a omračoval židy, které pak na trakaři vozil do mlýna, kde je zabíjel. Ukáže také místo, kde oběti přepadávali. Společně s bratrem takto „ulovili“ šest obětí, jeho bratr sám před jeho příchodem stihl dvě. Ve mlýně pak oběti doráželi, porcovali, maso zavařovali a kosti mleli a splachovali do náhonu.
I Lukáš se následně přizná a vypoví, že za války nestihl s kolegy ustoupit a dostali se do obklíčení. Uplatili jednoho místního žida, aby je u sebe schoval. Ten si peníze vzal, a přesto je udal. Pouze Lukáš vyvázl znetvořen, ostatní jeho spolubojovníci zahynuli. Když se pak vrátil domů, tak jejich otec již nežil. Po okolí mlýna se potloukali židovští uprchlíci, kteří kradli jejich dřevo. Jako uprchlíci dostávali od státu peněžní podporu, zatímco on jako rakouskouherský válečný veterán neměl nárok na nic. Trpěl hladem. A pak jednou ke mlýnu přišel jeden z židů…
Aby se předešlo panice mezi lidmi, vyhlásil soudce Janota, že případ musí zůstat utajen. Goldstückerovi řekli, že po jeho dceři budou pátrat u lodních společností a oba velitelé dostali zákaz dále pátrat po hospodách po zavařeném masu.
Obecní strážník Josef Hejkal podal výpověď z práce a se svojí ženou Růženou se odstěhovali za dcerou Stáňou na Slovensko. Po dvaceti pěti letech ve službě se mu neodjíždělo snadno.
Tento případ byl inspirován skutečnými událostmi na Moravě roku 1918.
Zatím nekomentováno