Martin Donutil hraje v seriálu Četníci z Luhačovic postavu četníka na zkoušku Zdeňka Cmírala. Zdeněk je syn zemského soudce, který do četnické uniformy utíká před neodbytnou péčí své starostlivé matky. Je to vzdělaný a bystrý mladík s klidnější povahou. Kamarádství s Martinem je pro něj silným magnetem, jenž ho poutá k životní cestě, kterou by od mladíka z tak nóbl rodiny čekal jen málokdo.
Více než dva roky natáčení. To už jste skoro hotový četník. Je to tak?
Museli jsme se toho s Robertem naučit strašně moc. Vojenské hodnosti, kdy a jak se salutuje, kdy se sundává čepice apod. Prostě takové základní věci. Ale Petr Bok a Radek Galaš nás hlídali, aby vše odpovídalo skutečnosti a nebyly nějaké nesrovnalosti.
K uniformě četníka patří zbraň. Jakou jste u sebe nosil?
Pušku. Nejsou těžké, ale pronesou se, bolí z nich záda, jak je člověk musí celý den nosit na rameni. Zbraně jsme měli skutečné, ale zavařené. K četnické profesi střelba patří, tak jsme i my během natáčení stříleli a to nás s Robertem moc bavilo. Dokonce jsem měl možnost si s kamarády během natáčení zajít na střelnici a vyzkoušet si tam různé zbraně. Člověk tomu potom alespoň trošku porozumí.
Líbilo se Vám nosit uniformu?
Když o tom tak přemýšlím, tak ano. Drží člověku fazónu. Není pochyb o tom, že uniformy, které máme v seriálu, jsou nepohodlné, škrábou, musí být zapnuté apod. Mohli bychom mluvit deset minut o tom, co je na tomto kostýmu nepohodlné. Ale o to nejde. Uniformy mě baví nosit, pokud tedy není extrémní vedro. Ale na druhou stranu, když bylo chladno, pěkně nás zahřály.
S Robertem Hájkem spolu nestojíte před kamerou poprvé…
To je pravda, známe se od páté nebo šesté třídy. Natáčeli jsme spolu Josef a Ly pro Českou televizi. Poté jsme se potkali na konzervatoři, kde jsme oba studovali. Hráli jsme spolu i v závěrečném představení, když jsme dokončovali školu. A pak jsme se potkali tady.
Zatím nekomentováno